MIYAMOTO MUSASHI JAKO MALÍŘ

Miyamoto
 Musashi
 (宮本武蔵) 
se narodil v roce 1584
 a zemřel roku 1645. Byl slavný šermíř své doby a autor "Go Rin No Sho" (五輪の書)
 - "Kniha pěti kruhů", ve které popisuje svou školu meče "Niten Ichi-ryū" (二天一流) - "Školu dvou nebes". Musashi je nejvíce znám pro své užití obou mečů, katany i wakizashi, protože přišel na to, že v bitvě musí člověk použít cokoliv co má a samuraj vždy nosí dva meče. Toto je nejlépe vyjádřené frází z jeho "Knihy země" z "Knihy pěti kruhů" pod titulem "Výhoda zbraní ve strategii". "Neměl bys mít oblíbenou zbraň. Příliš si zvyknout na jednu zbraň je stejně velkou chybou jako ji neznat dostatečně. Neměl bys napodobovat jiné, ale používat zbraně, se kterými umíš řádně zacházet. Není dobré, mají-li důstojnicí a vojáci oblíbenosti a nelibosti. Toto jsou věci, které se musíš důkladně naučit." Samotný Musashi se soustředí na použití dvou mečů, což je možné využít kdykoliv, ale v bitvě musí být člověk schopný použít ve svůj prospěch cokoliv co se mu dostane do rukou.

Během svého mládí bojoval v mnoha duelech s různými mistry meče, ale i jiných zbraní. Mezi slavné souboje patří i tři souboje se školou Yoshioka (吉岡流), přičemž ten poslední je nejznámější. Souboj se odehrál v Ichijoji (一乗寺), kde proti Musashimu stálo mnoho členů školy Yoshioka, kteří si nemohli dovolit prohrát další souboj, pokud nechtěli ztratit tvář.

Ve svých 12 letech vybojoval svůj první duel a říká se, že se v 16ti účastnil slavné bitvy u Sekigahara (関ケ原), kde bojoval na straně poraženého klanu Toyotomi (豊臣氏). Po svém slavném souboji proti Sasaki Kojiro (佐々木小次郎) si ve svých cca 30 letech uvědomil, že vyhrát všechny dosavadní souboje bylo pouhým štěstím a nedostatkem zkušeností na straně jeho protivníků a začal proto hledat jiné způsoby jak svou cestu zlepšit. Přidává se k vojákům Tokugawa Ieyasu (徳川家康) v letním a zimním tažení na hrad Osaka a hledá přízeň pána, kterému by mohl sloužit. Až teprve po dosažení věku 49 let se začal intenzivně věnovat různým uměním.

Musashi a umění

Poté, co si Miyamoto Musashi uvědomil, že již dále nemá jak své umění zdokonalovat souboji, začal hledat jiné způsoby zlepšení. Seznámil se s různými druhy umění, jako malbou, sochařstvím, kaligrafií, čajovým obřadem, a dokonce se trénoval v dovednostech truhláře a farmáře, což bylo pro samuraje v tomto období velmi nezvyklé. Důležitost tohoto počínání vyjádřil ve své knize pěti kruhů frázemi: "Obeznam se s každým uměním" a "Znej každou profesi". Tímto se snaží naznačit, že člověk by se neměl přiliš soustředit na jedno umění (jednu činnost), ale že znalostí různých umění tyto navzájem obohacuje, což je vlastně stejný postoj, který vysvětloval při pohledu na svůj styl meče. Další větou, kterou je znám, je "Cesta válečníka neobsahuje jiné Cesty.... ale pokud Cestu poznáte úplně, uvidíte ji ve všem."

V období Edo byl způsob myšlení samurajů velice ovlivněn jak Zen-buddhismem, tak i různými uměními, jako čajový obřad a kaligrafie. Jejich cvičení by mělo vést k mentálnímu stavu míru a prázdnoty. I v malbě je styl označovaný jako "zenová malba"
(禅画), znám také jako monochromní tušová malba (水墨画). V tomto stylu Miyamoto Musashi vytvořil různá díla obdivovaná dodnes.

Zenový způsob malby je amatérským stylem a nejvíce praktikovaný mnichy, kteří chtěli přidat obrázek ke svým psaným textům a nebo zobrazit své myšlenky jiným způsobem. Materiál, který k tomu používali, byl jejich normální štětec a inkoust na psaní, což bylo běžným artiklem oproti speciálním materiálům na malbu. Musashi maloval tímto stylem pravděpodobně proto, že nevlastnil jiné materiály nežli tyto psací potřeby, a proto, že byl stoupencem Zen-buddhismu na cestě za osvícením.

Tento styl je znám svými jednoduchými tahy, prázdným prostorem a vzory vyjádřenými jedním tahem štětce. Je to styl s velmi málo či žádnými detaily, ale velmi silně vyjadřující myšlenku. Většinou je malba hotova během několika minut a způsobem provedení připomíná kaligrafii. Kaligrafie jsou hotovy v několika momentech a během psaní autor dosahuje stavu prázdnoty, kdy se koncentruje od prvního do posledního tahu bez toho, aby se zastavil a myšlenku přehodnotil. To samé je v zenové malbě, je to kaligrafie, ale místo věty či slova představuje obraz něčeho. Takovýmto praktikováním se člověk nezdokonaluje pouze v umění, ale může si také začít uvědomovat svou mysl, když je prázdná, což je považováno za přirozený stav. Toto je přesně to oč Musashi usiloval.

Musashiho malby

Musashi namaloval bezpočet děl. Nejvíce známý je svými malbami ptáků na větvích, ale i zenových námětů jako jsou Daruma nebo Hotei. Mnoho lidí věří, že při pohledu na jeho díla v nich může člověk vidět jak Musashi smýšlel, a že se za téměř každým tahem skrývá význam. Podle Kenji Tokitsu (autor díla Miyamoto Musashi, jeho život a zápisky) mají Musashiho malby vizuální napětí a skrytou energii jak v kompozici, tak v práci štětcem, což potvrzuje jeho divokého ducha.

Ťuhýk na suché větvi (枯木鳴鵙図)

Ťuhýk na suché větvi je jedním z nejvíce známých Musashiho děl. Je uloženo a uchováno v Kuboso Memorial Museum of Arts v Izumi (和泉市久保惣記念美術館). Způsob, jakým je namalován nahoru směřující bambus jediným působivým tahem, ukazuje mínění a zasloužilost Musashiho díla. Toto dílo vyjadřuje jeho nejvyšší učení šermu, konkrétně "nesčetné principy jsou všechny neplatné (prázdné)". Housenka, která je vidět uprostřed celého obrazu jak leze nahoru po odumřelé větvičce, poskytuje náznak celého smyslu šermu, který je v díle skrytý. Na japonském umění stojí za povšimnutí pozornost, kterou umělec věnuje prázdnému prostoru. Například v Ikebana (umění aranžování květin), člověk květiny uspořádal tak, že při pohledu na hotovou Ikebanu, se zdá logické koukat na tyto květiny. Ale když student Ikebana pracuje na svém díle, nepřemýšlí pouze nad tím, jak by měl květiny umístit, ale více přemýšlí nad využitím prázdného prostoru okolo nich k vytvoření estetického efektu. Stejně je tomu v divadle Noh, čajovém obřadu a dokonce bojových uměních, ve kterých je tento element prázdného místa vyjádřen vzdálenosti mezi objekty či sebe od něčeho jiného. V Musashiho malbách můžeme nalézt stejný element prázdného prostoru, kolikrát ještě otevřeněji vyjádřený nežli v případě této malby. Prázdným prostorem okolo ťuhýka a suché větve či bambusu jasně přitahuje pozornost právě k němu.

Kormorán (鵜図)

Existuje mnoho verzí tohoto díla. Jedna je uložena v Eisei Bunko Museum (永青文庫) jako důležitý národní poklad. Jiná takováto malba je uložena v Okayama Prefectural Museum of Art (岡山県立美術館). V "Katalogu malby Miyamoto Musashi" (宮本武蔵遺墨集) můžeme zjistit, že v období Taisho (1912 - 1926) byl první zmíněný ve vlastnictví Hosokawa Moritatsu (細川護立) a druhý ve vlastnictví Shimada Tsunenobu (嶋田恒信), nicméně, zatím nebylo zjištěno, kdo je vlastnil předtím.

Ví se, že jeden z těchto obrazů je předáván v rodině Toyota (豊田家), ale neexistují o tom žádné zápisky, a proto není jasné jak je předáván, a který to je. Není také přesně rozhodnuto, o kterém kormoránovi se píše v "Bukoden" (Bukoden (武公伝) - nejstarší biografie Miyamota Musashi, vydaná v 18. století). Je pravděpodobné, že Musashi namaloval bezpočet kormoránů a zároveň je možné, že malba kormorána, zmíněná v tomto díle, se ztratila a již ani neexistuje.

Zdá se, že kormorán na této malbě, znázorněný jak odpočívá na okraji skály, připomíná připravenost a odhodlanost šermíře. Pozorně se rozhlíží po okolí, stejně, jako šermíř neztrácí pozornost při odpočinku. Kenji Tokitsu dílo analyzuje: "Šikmý tah představující útes vede k opačnému šikmému směru, který je tvořen tělem ptáka pokračujícím do krku z něhož trčí v levém směru zobák. Pocit vzbuzující vizuální dvojznačnosti, zde tvořený surovým černým inkoustem kormoránových nohou a vedlejšího skalního útvaru, je pro Musashiho charakteristický, stejně jako chvějící se tahy štětcem na krku a břiše ptáka; tyto se nazývají "peroucí se štětec" pro jejich pružnou sílu vyjádření."

Ve starých japonských nebo čínských malbách představovali ptáci nebo další zvířata často autorovy pocity. Toto dělali výběrem zvířete s konkrétní charakteristikou, které by jejich pocitům nejvíce pasovalo. Zvíře svou přirozeností spolu s tahy štětcem tvoří jednoduše vypadající malbu, vyjadřující nejen to, co je na ní, ale obsahující hlubší význam a skrytou cenou informaci.

Pěnička na třešni (紅梅鳩図)

Tato malba je krásným příkladem kombinace dvou protilehlých elementů k vytvoření rovnováhy v obrazu. Pěnička je slabé a jemně zaoblené zvíře, které je zde vyobrazeno jako obří květ. Strom třešně je symbolem fyzické odolnosti, neboť kvete na jaře, kdy na větvích může mít stále ještě sníh. Díky svým starým sukovitým pahýlům může vypadat, jako když dochází svých posledních dní, ale když přijde jaro, znovu se osype květy. V kontrastu ke kmenu stromu (nakresleným formou "rozbitého štětce") větve trčí vzhůru v přímé linii, což je zvýrazňuje. Rovnováhy je docíleno pěničkou, která zjemňuje kontrast mezi tlustým kmenem a dlouhými větvemi.

Obraz je ve vlastnictví ústavu Eisei Bunko a čas od času vystaven v muzeu Eisei Bunko. Je zde uchován jako významné kulturní vlastnictví spolu s "Kormoránem" a "Stěnou vodního ptactva".

Stěna vodního ptactva (芦雁図屏風)

Tato skládací stěna je jedním z mála Musashiho děl, které může být spolehlivě datováno na čtyři až pět let před jeho smrtí. Namaloval ji pro daimyo Hosokawa Tadatoshi, který zemřel roku 1641, a protože na jeho pozemky dorazil až v roce 1640, musel ji namalovat během této doby. Přestože se má všeobecně za to, že většina jeho děl byla vytvořena během těchto pozdních let, je stále málo informací o konkrétních datech.

Ve starověkém Japonsku a Číně byly malby vodního ptactva vnímány jako důležitý prostředek vyjádření smyslu pro roční období. Zobrazení vodních ptáků jak letí kolem a shlukují se u zimou ošlehaných rákosů, bylo dlouhou dobu důležitým tématem navozujícím v mysli pocit zimního období. Roční období byla vždy důležitou součástí japonské a čínské malby.

Efektivně použitý kontrast světlé a tmavé odlišuje ptáky od stromů a rákosu a zároveň vytváří kontrast mezi stromy a rákosem jako takovým. Ve vnějším pravém a levém rohu jsou zobrazeny dva zahnuté stromy jakoby vytvářely závory, ve kterých je celá scéna obsažena. Ohnuté větvě a elegantní oblouk husího krku úspěšně tyto závory opakují a zvýrazňují tak činnosti ptactva. Dle Kenji Tokitsu, nápadité rozmístění ptáků v popředí a síla práce štětcem řadí tyto stěny mezi Musashiho mistrovská díla.

Skládací stěny byly původně pouze desky oddělující pokoje a jak jejich název byobu (屏風) doslova napovídá, byly používány k ochraně před větrem, který do pokojů foukal. Postupem času se tyto stěny vyvinuly v další nosiče uměleckých děl. V dnešní době nalezneme stěny s nejkrásnějšími malbami bezpečně uchované pro jejich uměleckou hodnotu. Během období Edo se popularita byobu zvětšovala a mnoho škol se začalo specializovat na malovaní na tato "media". Mnoho daimyo užívalo vystavení těch nejznámějších a nejdražších skládacích stěn k ukázce svého bohatství a moci. To velice ovlivnilo způsob malby na byobu - zadní křídla se pokrývala zlatou folií a k zobrazení přírody a scén denního života se začala používat široká paleta barev.

Musashi se s touto ideou zcela neztotožnil a své byobu maloval svým monochromním inkoustem. Přesto používal zlatý prach na pozadí, aby zůstal trendu byobu doby, ve které žil, blízko.

Daruma přecházející řeku (蘆葉達磨図)

Plavající kachna (遊鴨図)

Další malba plavající kachny, uchovaná v Okayama Prefectural Museum of Art. Je velmi podobná předchozím obrazům zobrazujícím kachny a rákos, avšak tato je doprovázena klasickou pěti-sloupcovou waka (和歌 - pojem odlišující poezii v Japonsku od poezie v Číně; vytvořený v období Heian) básní.

Přeletějíc širou oblohu,

zapomenouc na svá křídla,

kachna nyní v klidu odpočívá

svěřujíce sama sebe vlnkám

nekonečných horských potoků.

Divoký kůň (野馬図)

Tento obraz divokého koně je v držení ústavu Matsui Bunko. Podle Bukoden byl tento obraz součástí páru, tedy dvou maleb. Má se za to, že tento je pravou částí a dle Bukoden, levou část tvoří obraz šíleně pobíhajícího koně. Nicméně, protože levá část není k nalezení a možná už ani neexistuje, je těžké říci, zdali se této hypotéze dá věřit.

Pro samuraje byl kůň zvířetem, které s ním sdílelo problémy okolního života a smrti na bitevním poli. Z toho důvodu se o tato zvířata velmi zajímali, a proto bylo nakresleno mnoho obrazů koní.

Malba zobrazuje koně bez otěží vypuštěného na otevřeném poli, což může poukazovat na to, že když chce člověk udělat pokrok v životě, nebo chce zbohatnout, musí se zbavit otěží, které jej omezují, a začít žít pro lepší styl života.

Meditující Daruma (正面達磨図)

Malba Darumy z čelního pohledu je zároveň portrétem meditace jako takové. Kenji Tokitsu to hezky komentuje: "Můžeme vidět velkou intenzitu daného objektu i umělce v přímé kompozici a bezprostřednosti tahů štětcem. V porovnání s díly profesionálních malířů té doby je Musashiho kompozice výraznější a práce štětcem méně zdrženlivá. Zkřížené oči patriarchy značí intenzivní meditaci. Róba je zobrazena silnými plnými čarami černého inkoustu, zatímco vlasy a vousy jsou v provedení suchých šedých překrývajících se tazích. Výrazná křivka úst, připomínající horu Fuji, dává obrazu další důraz." Tento obraz je v uchován v ústavu Eisei Bunko.

Malování obrazů důležitých zenových patriarchů nebo velkých zenových mistrů bylo součástí tradice Zen-buddhismu. Daruma je v rámci této tradice jednou z nejvíce zobrazovaných postav. Částečně je tomu tak proto, že je prvním patriarchou Zenu a tedy ztělesňuje konečnou formu meditace (proto je téměř vždy zobrazován během meditace).

Jak již bylo řečeno, Zen-buddhismus nemá potřebu žádných legend a zázračných činů, přesto okolo postavy Darumy různé legendy existují. Jednou z nich je příběh jak překonává řeku Yangtze na rákosu, další, a asi nejvíce známá, vypráví o jeho devítileté meditaci. Poté co zklamal v pokusu příznivě ohromit čínský dvůr, odešel do ústraní do jeskyně poblíž shaolinského chrámu, kde seděl oproti zdi v meditaci po devět let bez promluvení. Říká se, že usnul a aby se to nestalo znovu, uřízl si oční víčka. Další povídka navíc objasňuje užití čaje k udržení mnichů vzhůru během meditace, a to tak, že z odříznutých očních víček vyrostla první čajová rostlina.

Možná proto je viděn jako konečná forma meditace a je v čínském a japonském umění zobrazován během meditace.

Hotei (布袋)

Hotei je jedním ze "Sedmi bůžků štěstí" japonského folklóru (Ebisu (えびす)- bohem rybářů a obchodníků; Daikokuten (大黒天) - bůžek bohatství, obchodu a živností; Bishamonten (毘沙門天) - bůh válečníků; Benzaiten (弁才天) - bohyně vědomostí, vzdělání, umění a krásy, hlavně hudby; Fukurokuju (福禄寿) - bůh štěstí, bohatství a dlouhověkosti a Jurojin (寿老人) - bůh moudrosti). Tento je z Matsunagavovi sbírky, uchován ve Fukuoka City Art Museum (福岡市美術館).

Na tomto obrázku je Hotei zobrazen jak sleduje kohoutí zápas. Ve chvíli, kdy jsou kohouti připraveni jeden na druhého vletět, Hotei tiše pohlíží dolů. Matsunaga Jian, mistr čaje, který tento obraz vlastnil, řekl: "Hotei, jako Absolutní Vládce, pohlíží na nekončící boje světa."

Protože Musashi nejvíce maluje ve stylu zenové tradice, maluje nejvíce náměty oblíbené mezi zenovými malíři, ke kterým Hotei zcela jistě patří. Tanomura Chikuden se o tomto díle vyjádřil tak, že "práce štětcem je vynikající a inkoustové tóny dokonale prostoupily papírem."

Jak jej popisují příběhy, Hotei se raději potuloval nežli zůstával v chrámu a Musashi namaloval různé malby zobrazující tohoto lehkovážného toulajícího se mnicha. Dalším je obraz uprostřed, kde přichází směrem k nám pln dobré nálady, nesouc své věci v pytli na zádech a spolu s dalšími obrazy ptáků v přírodě po jeho stranách tvoří krásný triptych.

Závěr

Když se podíváme na místa, kde jsou Musashiho díla dnes uchovávána, zdá se, že jsou roztroušena v muzeích po celé zemi, počínaje Tokyem až dolů do Kumamoto na ostrově Kyushu. Může tomu tak být proto, že žil život potulného ronina a cestoval napříč celou zemí, takže i jeho díla mohou být všude.

Dalším faktem podporující tyto hypotézy je to, že malování pro něj byla forma mentálního cvičení na cestě k osvícení a nikdy si tato díla nechtěl nechat pro sebe. Většinou je daroval svým hostitelům jakožto dar za jejich pohostinnost což by vysvětlovalo, proč různí lidé v různých prefekturách vlastní jeho obrazy.

Nicméně, nesmíme zapomenout, že Musashi začal intensivně malovat, když mu bylo 49 let, a to přibližně v době, kdy začal sloužit lordu Hosokawa v Kumamoto. Spolu s tím také částečné přestal cestovat a usídlil se na trvalém místě.

Článek napsal Tyas Huybrechts - www.tyas.be

Přeložil: Japonská Kaligrafie